Javorná (Zejbiš)

Současný název Javorná pochází teprve z roku 1953 podle blízké hory Javorná, zvané též Ahornberg (1089 m). Hora byla původně porostlá javory, než je vykáceli skláři pro potřebu hutí.

Už od 16. století se obci i okolí říkalo Zejbiš - Seewiesen, což lze přeložit jako jezerní louky. Tento název je vzpomínkou na doby, kdy místa byla pralesní pustinou s rozsáhlými močály s kolísavou hladinou vody, což budilo zřejmě dojem mělkých jezírek zarůstajících travinami či rašeliníkem.

Původní osada náležela ke Královskému hvozdu, byly tam četné svobodnické dvory a pocházela odtud většina králováckých vrchních rychtářů.

Na území zebjišské královácké rychty vzniklo několik sklářských hutí, z nichž nejstarší na Novém Světě, později zvaném Onen Svět, založil roku 1494 sklář Mertl z Mochova.

Preisslerova huť pracovala na místě pozdějšího Eisnerova dvora a vznikaly tam pateříky skleněné barevné korálky pro růžence a také tabulové sklo. Působily zde sklářské rodiny Preisslerů a Eisnerů.

Vybudování skelných hutí v místech dnešní Pateříkové hutě, Starého a Nového Brunstu předcházelo ve druhé polovině 16. století vypalování lesa kvůli získání popela k výrobě potaše - důležité sklářské přísady. Podle toho byla celá tato oblast pojmenována Brunst, což německy znamená požár. Působili tam Eisnerové, Hagenbrädlové, Adlerové, Abeleové, Ascherlové.

Bohatou historii měla také Bockbastlova huť přejmenovaná později na Gerlovu Huť v Gerlovském údolí. Jeden z majitelů hutě, huťmistr a v letech 1712 a 1715 vrchní rychtář Královského hvozdu, Jan Filip Gerl, spolu s Ondřejem Poschingerem, Janem Eisnerem a Jiřím Gerlem založil v roce 1700 v Zejbiši kapli sv. Anny, rozšířenou později do podoby dnešního kostela.

Pro nově vznikající centrum s kostelem, farou a školou byl původně užíván název U svaté Anny. Označení Swweiesen - Zejbiš platilo tenkrát spíše celému katastru, tedy území celé obce, která neměla charakter uzavřeného osídlení.

V letech 1718 až 1721 přistavěl k zebijšské kapli kostelní loď a průčelí s dvěmi věžemi na Klatovsku činný stavitel italského původu Marc Antonio Gilmetti (1662 až 1730). Výstavba kostela v Zejbiši měla své sponzory. Vedle domácího hraběcího rodu Krakovských z Kolovrat poskytla významné finanční dary rodina pražského advokáta Prokopa Čermáka, která se do míst uchýlila v roce 1713, když v Praze řádila morová epidemie.

O štědrosti místních donátorů svědčí i kamenný pomník před kostelem s nadživotní sochou sv. Jana Nepomuckého, pořízený nedlouho po světcově svatořečení v roce 1733. Prvním farářem v Zejbiši se stal Ferdinand Gerl, syn místního skelmistra.

Připomínkou sklářské minulosti jsou v interiéru kostela náhrobní kameny z 18. a 19. století, patřící sklářským rodinám Gerlů, Hagenbrädlů a Adlerů. V poměrně jednotném a vkusném zařízení kostela převážně z poloviny 18. století vyniká rozměrný oltářní obraz Kristova křtu, patrně práce z dílny Petra Brandla.

Unikátem je také sklářský boží hrob v podvěží vybudovaný na principu divadelních kulis zhotovených z prken. Celek dotvářejí desítky barevných skleněných baněk, původně snad naplněných vodou, za nimiž pro žádoucí světelný efekt hořely svíčky.

Podle údajů z roku 1938 žilo v obci přes devět set obyvatel, hlavně Němců. Obživu vedle zemědělství s převažujícím chovem dobytka poskytovalo zpracování dřeva. V létě a na podzim si lidé ze Zejbiše přivydělávali sběrem lesních plodin, zejména jahod a brusinek. V obci byly čtyři německé obecné školy, česká jednotřídka, mateřská škola, ale také deset hospod.

Dnes je Javorná oblíbeným rekreačním sídlem a součástí městyse Čachrov.

Zveřejněno se souhlasem autora :

PhDr. Vladimír Horpeniak
Muzeum Šumavy, Kašperské Hory


Mapa